Petra

Závislačka na kávě, oříškách a lupička sezoního ovoce

Je to tak, jakmile přijde čas dozrávání třešní, vyrážím do ulic a žádný volně stojící strom v Klánovicích, který prošel degustační zkouškou v minulých letech, není ušetřen. To samé následuje se špendlíky a ostružinami, které vykazují známky samoty. Pak ty závislosti - ty mají také bohatší seznam. Pokačují BeBe sušenkami, kávou tzv. aquavita, čajem s medem i bez medu a vodou s citronem. Z tekutin se pak přesouvají na věci, jako je diář a písátko číslo čtyři. Timhle písátkem se snažím zapisovat všechno co mě rozesmálo, inspirovalo, pobouřilo, rozesmutnilo nebo donutilo zamyslet se. Někdy až moc. Přehnané přemýšlení o věcech kolem a kolem, je další věc, kterou bych měla zařadit do,, svých neplech". Kdysi jsem bourala do lamp, dneska už je to o poznání lepší - lampy se mi vyhýbají.

Teď jsem se na chvíli přesunula na nejvíc múzou líbající místo, které snad může být a jelikož mi slovo chaos není cizí (těch všemožně popsaných papírů, sešitů, ubrousků, kde je jim konec?), rozhodla jsem se, že z pisátka udělám pouze kreslítko a pokusím se psát jen na jedno místo, kde nehrozí nedorozumění s košem.

Ps. Lampy tu naštěstí mají na domech.