Blog

Je to tak! I Benátky mají hromadnou dopravu. Jmenuje se vaporetto a je to z jedna z věcí, která mě tu asi nepřestane bavit.

Já a slovník tvoříme nerozlučnou dvojici. Je to velmi praktická věc. Nejen, že mě zachraňuje v tíživých jazykových situacích, dal by se použít jako vražedná zbraň v případě útoku, ale též se s ním dá zažít spoustu zábavy. Přemýšlím, jestli to, že se zasměji nad slovníkem je příznakem počínající psychopatie nebo dobrým znamením, že jsem moudřejší a...

Spletla jsem se. Dá se tu chodit rychle. Podle rychlé chůze poznáte místní. Jdou, ať je ulička sebevíc neprůstřelná. Okoukala jsem od nich pár triků. Přestávám být smířlivý šnek a když je potřeba morfuju do benátského terminátora.

Tak jsem to tu zažila. Moje první žádost o ruku. Teda ne ve smyslu, že by se mi ruce třpytil prsten s polodrahokamem, ale žádost o ruku, které jsem byla svědkem. Stalo se to hned v naší uličce, těsně u mých dveří.